Czech English
     
© 2006 Jan Bednařík
All rights reserved
 
Hory jsou mojí cestou, šroubovicí DNA, nedílnou součástí života. Stoupám nahoru a čím výš jsem, tím víc vidím, třeba až na dno duše…
 
Filip Šilhán
   
 
Print
Kanadský deník (5) Rogers pass
janek .:. Středa, 4 Duben 2012

Mám pocit, že jsem našel srdce Kordiller, které tepe v rytmu ryzí přírody…Rogers pass (Galcier National park)

Rogers Pass

Všechno se tady v Kanadě poměřuje jinými měřítky… Britská Kolumbie má svoji historii, která místy nesahá víc než 150 let zpátky. Když zajdete do muzea, musíte počítat s tím, že jste ze starého kontinentu a stáří exponátů ve vás vyvolá opačný pocit než u rodilých Kanaďanů - budete se divit, jak je tu všechno „mladé“. David s Naomi u kterých jsme v podnájmu, nás hned první sobotu pozvali na výlet do Rogers pass. Sjedete z dálnce na parkoviště u Lodge a musíte se nejdřív zaregistrovat ve Visitor centru. To funguje tak, že přijdete k přepážce a koupíte si denní permit, abyste mohli vyrazit do některého z údolí kolem auta. Ranger začne vše chystat a nabídne vám křesla u krbu, kde se můžete přezout a převlíct do skialpové výbavy. Nad krbem je velkoplošná televize, kde frčí smyčka filmů – momentálně film o lavinách The Fine line, který znám už zpaměti… Hned vedle místnosti s křesly začíná expozuice místního muzea.
V devatenáctém století hledali dobrodruzi a zeměměřiči místo, kudy by se nejsnáze dalo přejít přes Kanadské Kordilery. Problémem byla hornatá "země nikoho", západně od Calgary, kde nežili a ani Indiáni, protože i pro ně byl tento hornatý cíp příliš divoký, odlehlý a v zimě zasněžený a krutý. Této části horského masívu Columbia se říkalo Selkirk mountain. Zeměměřiči byli stále více tlačeni rychle postupující Transkanadskou železnicí. Bylo nutné najít způsob, kudy železnici dostat přes hory. Objevili odlehlé sedlo, které bylo podle hlavního zeměměřiče Majora Rogerse nejschůdnější. Železnici sem koncem 1880 přivedli a velmi rychle propojili sérií dalších nižších údolí až do Vancouveru. Major Rogers dostal za zásluhy při stavbě odměnu 5000 dolarů, a poctu, díky níž nese sedlo dodnes jeho jméno.
Stavba železnice byla tak náročná a nákladná, že se při jejím dokončení dostala celá Pacific Canadian Railway do úpadku, který zachránil až Angličan Lord Revelstoke, jak už jsem psal minule a příběh by tu mohl končit, ale nekončí. Každou zimu bylo třeba likvidovat laviny, které trať permanentně zasypávaly do výšky několika metrů. proto vojenské jednotky, které měly k dispozici nejsilnější lokomotivy s pluhy a čelními frézami. V roce 1910 pracovala jednotka asi 70ti lidí na odklízení velkého lavinového závalu, který trať zasypal (tuším že i s lokomotivou a pár lidmi před nimi). Můži pracovali rychle a nepřetržitě, věděli, že trať musí být do druhého dne průjezdná. Chvíli před půlnocí sjela na stejné místo z opačné strany údolí druhá lavina, větší. Tu mrazivou noc přišlo 62 lidí o život. Po této tragédii bylo vyčísleno, že díky trati, skončilo v lavinách za pár let existence víc než 200 lidí. Odpověď na sebe nedala dlouho čekat, během následujících 4 let byl pod sedlem proražen 8km dlouhý tunel, kterým jezdí vlaky dodnes. V padesátých letech minulého století byly staré otázky znovu oprášeny, při budování transkanadské dálnice. Projekt musel opět počítat s lavinami, ale dlouhý tunel už nepřipadal v úvahu. Bylo odstartováno podrobné vědecké studium klimatu s důsledkem lavin, které pokračuje dodnes. Díky pozitivním výsledkům patří k nejpokrokovějším na světě. Dálnice vede po povrchu a je opatřena v kritických místech křídly betonových střech, přes které laviny sjíždí dolů do údolí. V celém údolí je zaveden podrobný systém monitorování sněhových podmínek a bezpečnost údolí má na starosti oddíl, který vyšel z kanadské jízdní artilerie. Při zhoršení podmínek ostřelují svahy kolem dálnice válečnými kanóny a likvidují laviny dřív, než sjedou na silnici…
Precizní lavinové předpovědi díky tomu dnes využívají i všichni lyžaři, snowboardisti a snowmobilers („skútraři“), kteří se po okolních pláních prohání v bezedném prašanu, podobně jako se dnes chystáme my. Na parkovišti hned vedle dálnice nasazujeme lyže a vyrážíme. Stoupáme na pomalu vzhůru údolím v křupajícím sněhu, vyladěném dnes na „komorních -15°C“. Ve všech zónách je vyhlášen lavinový stupeň č 3. To není tak špatné, protože docela často tu bývá nad hranicí lesa lavinová 4 a je třeba s tím počítat, vědět co dělat. Pověstný „Damoklův meč“ tady visí proklatě nízko a vyznavači lyžování to dobře vědí. Lyžovat se tu chodí skoro denně… bez lavinové výbavy tu nikoho nepotkáte, batohy s lavinovými airbagy tu nosí kde kdo.

Dave a Naomi

začíná se v lese...

a nad lesem už jen vzhůru údolím až na konec...

...

...

Marjet cestou dolů ze sedla Balu Pass

Je víkend, údolí je přelidněné – tzn. že před námi už je „rozprsknuto“ na pláních asi 20 lidí… O moc víc by Rangeři ani nepustili, údolí je tu dost, není problém to celé regulovat. I tak se skoro omlouvali za "crowded day", přecpaný den;) Protože je teprve listopad, tak leží všude zatím jen metr sněhu, nad hranicí lesa dva až tři. Je bezvětří, suchý mráz dává pocit asi české nuly, nebo jen něco lehce pod nulou. Stoupáme pomalu ladnou křivkou údolí, vzhůru do Balu pass. Scenérie okolních hor berou dech. Kordillery mají svůj genus loci, ostatně jako všechny hory na světě a jsou úplně jiné, specifické, zkrátka svoje... Hned se mi tu líbí, mám podobný pocit, jako malý kluk o vánocích večer, kdy jsem se na Vančurce díval z okna na první sníh a v duchu mi znělo tiché "jééé"… Je mi tu dobře. V sedle vystupuju z lyží, abych si dal čaj a zajíždím do sněhu po pás. Sjezd ze sedla je parádní lyžovačkou v prašanu, přesně jakiu si člověk představuje, když se těší...
Za týden jsem tu s Market zase a kupujeme si hned celosezónní rodinný permit. To nám poradil , Ranger, protože rodinné vazby tu nikdo nezjišťuje, a tak vás na jeden permit může jít až 7. Takže doufáme, že za náma někdopřijedte, jinak na tom proděláme kalhoty!

film ZDE...

Poznámky pod čarou:

  • Silnice – sněhu je tolik, že se někdy nestíhá vyhrnovat. Nikdo však na silničáře nenadává. Občas přijdou dny sněhových bouří, nebo oblevy, a dálnice se jednoduše na pár dní zavře. Když musíte přes hory, pojedete několik dní jižní oklikou, nebo můžete letět letadlem. Přírodě neporučíte.Když se silnice opravuje, stojí na začátku a někdy na konci úseku člověk s cedulí „SLOW“. Když se ostřelují laviny, spustí se závory, nebo stojí velmi dobře oblečený člověk s cedulí „STOP“. Laviny se odstřelují s předstihem, tedy dřív, než narostou do rozměrů, kdy by mohli zasáhnout dálnici. Ve městě se sníh vyhrnuje doprostřed silnice, aby se nehrnul na auta. Uprostřed tak vznikne sněhové svodidlo, které se později odhrne na roh ulice na velkou hromadu. To však může pár hodin trvat, a tak může být problém odbočit z křižovatky doleva… Silnice se nesolí, pouze se sype hrubým štěrkem, ve městě pískem. Když naprší, jezdí se na ledu. Nejrychlejší na dálnici jsou kamiony, které i na sněhu jezdí maximální rychlostí beroucí dech. Jsou to klasické tracky amerického typu s „dlouhým čumákem a chromovanými komíny“. Pokud předjíždíte kamión, je to buď symptom jeho poruchy, nebo vašeho šílenství… Auta se předjíždí tak, že si najdete dlouhý rovný úsek, kde začnete s velkým předstihem předjíždět. Po předjetí jedete ještě dlouho v protisměru, nnež se zařadíte, abyste si vzájemně nerozbili čelní sklo. To má koncem sezóny i tak rozbité úplně každý...


  • Alkohol - podobně jako třeba v Norsku je v běžných obchodech nenajdete. Jsou pouze ve specializovaných prodejnách s alkoholem Liquor shop. Někdo říká, že po ulici nesmíte jít s obnaženou lahví alkoholu, a musíte ji ukrýt v tašce, prodavač v pbchodě mi zase říkal, že na téhle ulici to neplatí… kdo ví? Otevřeno mají dloho do noci a nikdy nemají prázdno. Asi dobře ví, proč tu mají částečnou prohibici, podobně jako Norové...


  • Práce – spolubydlící Lee, pracuje jako námezdní carpenter (truhlář) v lyžařském středisku. Odchází ráno, když všichni ještě spí a vrací se pozdě večer. Jednou seděl celý den doma. Vysvětlil mi, že když zaspí, je lepší do práce nejít vůbec, protože si toho buď nevšimnou, anebo vám pouze jeden den neproplatí a neptají se. Když prý přijdete pozdě, dají vám varování, a když přijdete pozdě podruhé, máte padáka.
Vzkazy
Vzkaz zofin 1/12/2011 21:37