© 2006 Jan BednaříkAll rights reserved
Hory jsou mojí cestou, šroubovicí DNA, nedílnou součástí života. Stoupám nahoru a čím výš jsem,
tím víc vidím, třeba až na dno duše…
Filip Šilhán
Kanadský deník (3) konec homeless
janek .:. Středa, 4 Duben 2012
I z prázdné peněženky má zbýti na sněženky… Karel Kryl
ráno nás budí bagr vytahující pařezy ze země jako zátky ze šampáňa...
Ze spánku mě budí paprsek světla z baterky, pátravě bloudící po zasněžených oknech našeho auta a následné oškrabávaní zmrzlého sněhu z poznávací značky… Záblesky modrého a červeného neonu proříznou ticho a tmu našeho auta, jako rotor helikoptéry … pomalu mi vše dochází a ve chvíli, kdy mi na bubínky dopadne chraptivá ozvěna americké angličtiny z vysílačky, je mi už jasno. Policie! Muži zákona si prohlíží naše odstavené auto na parkovišti, hlásí značku do vysílačky, nevím, možná volají odtah, vysílačce je špatně rozumět… Co teď? Dělat mrtvého brouka? To je k ničemu… Nikde se tu nesmí jen tak spát, ani v autě, takže se stalo, co se stát jednou muselo. Pomalu vylézám z auta ven, žádné rychlé pohyby. Muž v klobouku jak z filmu o kanadské jízdní policii, přistoupí a ptá se na jméno a vše další. Nic si nevymýšlím a rychle vysvětlím, kdo jsem, proč jsem do Kanady přijel a proč nocuju v autě. O Market nic neříkám, přijde mi to zatím zbytečné, počkám, až jak se věc vyvine. Muž zákona si bere doklady a mizí ve svém autě. Mladý obličej, tipuju tak 25 let. Stojím pod širou oblohou jen tak v tričku, je mi krapet zima, ale počítám, že pojedeme stejně někam na služebnu do tepla… Uběhne pár minut a je zpět. Podává mi doklady a přeje hodně štěstí s hledáním práce a přivítá mě v Revelstoke. Doporučuje mi, abych přeparkoval z parkoviště před školou, kde by se to ráno rodičům asi nezamlouvalo na jiné parkoviště dole u řeky. „Tam vás nikdo obtěžovat nebude, pane!“. Hrome, kdo měl v té tmě tušit, že to je škola! Příjemně zaskočen, přejíždím na doporučené místo, kde dospíme do rána, kdy nás budí bagr, který z promenády u řeky „na tři doby“ vytahuje pařezy čerstvě pokácených větrolamů, jako špunty ze šampáňa! Začíná další den, jako by z oka vypadený tomu předešlému: zajít někam na ranní hygienu, objet domluvené pracovní interview, zastavit se v employ office, zajít někam na wi-fi prolítnout maily, inzeráty s nybídkou bydlení, obtelefonovat, uvařit a večer ve vířivce městského bazénu nabrat teplo před usínáním v "mrazáku" našeho minivanu. A vše se opakuje. Na doporučeném místě nás násedující noc vyhmátne pro změnu jiný policajt (patrně druhá směna) a procedura se opakuje, jen s rozdílem, že žádné další místo už nám nedoporučí. Denní kolečko uběhne rychle a večer na bazéně přemýšlíme, kam tentokrát složit hlavu, když už není kam. Dobře víme, že jsme měli štěstí, normálně jsme měli dostat „flastra“, a není problém skončit i hůř. Na lidi tu máme štěstí, měl jsem pocit, jakoby oba policajti vycítili, o co jde, nebo určitě aspoň chtěli… projevili dobrou vůli, a nijak nás neponížili. Není totiž lehké přijet na jiný kontinent, do města kde nikoho neznáte, nevíte jak to tu všechno chodí, jak se tu žije, a začít si hledat práci. Jít, otevřít dveře, „dobrý den, jmenuju se…“, chce trochu odvahy a víru. Každé ráno myslím na emigranty, zvláště na ty, kteří už nemají cestu zpět. Trochu už vím o čem to je, přestože to zdaleka není můj případ (jsem tu, abych se zase zase něco se naučil, a pak taky ze zábavy). Pouze ten začátek je podobný, a užitečný, přidá na pokoře a mění uhel pohledu. Až zase jednou uvidím někoho, jak se protlouká a zkouší jinde štěstí, o kousek víc budu vědět…
„Pojď se mnou na tobogán“ láká mě Market, „pojď zařveme si!!!“. Tobogán tu mají vychytaný, je to fakt jízda! Naše vřískání, přilákalo jeden zamilovaný pár. Market jim dodává odvahy a radí jak jet, aby to stálo zato! Dají si pár jízd a přijdou za náma do vířivky Market poděkovat. Dave je Kanaďan a jeho přítelkyně Naomi z Austrálie. Lyžař a horolezkyně, potkali se na svatbě jeho nejlepšího přítele a její nejlepší kámarádky. Teď si koupili dům v Revelstoke a čerstvě nastěhovali… Ptají se, kde bydlíme. Když jde Market s pravdou ven, podívají se na sebe a… za dvě hodiny už bydlíme! Rekonstrukce místností k pronájmu bude sice dokončena až za týden, ale dočasné útočiště vyhřátého suterénu nám přijde stejně parádní, řekl bych až luxusní!
Je známo, že jsou lidé v Kanadě velmi milí a nápomocní. Snadno si na to člověk zvykne. Stojím u nákupního košíku, přemýšlím, jak se tam ten čtvrťák dává, abych uvolnil řetěz. První kolemjdoucí zastaví, usměje se, prohodí něco o tom, že tyhle moderní mechanismy jsou čím dál složitější a k ničemu, pak natáhne ruku, zasune minci a pomůže mi. Když něco hledám, vždy si někdo všimne a hned se ptá. Na přepážce, v obchodě, kanceláři, benzince, všude stačí říct, zeptat se a můžete si být jisti, že pokud to jde, nenechají vás na holičkách. Nedělám si iluze a dobře vím, že tu lidi mají své starosti stejně jako jinde, jen je nechávajíjí schované za laskavostí a jsou zvyklí vás tím neobtěžovat. Snaží se raději vyjít vstříc. Párkrát jsem se kamarádů ptal, a vždy mi odpověděli, že za to může divočina. V náruči drsné přírody si prý lidé museli navzájem pomáhat, jinak by nepřežili…
Hledání práce horského vůdce je martyrium. Každopádně musíte mít licenci, zkušenosti, vyznat se v lavinách, a také, zvláště u cizinců očekávají prvotřídní lyžařskou dovednost a pracovní povolení. Navíc je k tomu třeba ještě trochu štěstí. Můžete mít hvězdný životopis a bude vám to stejně prd platné, tady se tím nikdo neřídí. Prošel jsem sérií pohovorů, kde na každé další kolo většinou přibyl někdo, kdo pomáhal s vaším posuzováním. Vědí přesně na co se ptát, dobře se orientují, nezdržují, jde to rychle. Po několika kolech jsem se dostal na call list. To znamená, že práci nemám, ale sedím už aspoň „na střídačce“. Když se někdo zraní, nebo se nahlásí lidi navíc, přijde můj čas, možná. Může to být třeba jenom na pár dní, nebo taky 3 měsíce práce… anebo taky nic. Závěrem jsem dostal pozvání ještě na jeden pohovor, kde mě přizvali na trénink před začátkem sezóny, kde se 4 dny všichni vůdci z dané heliski operation seznámí (v mém případě), společně potrénují, procvičí záchranu, prohlédnou a seznámí s podmínkami ve všech oblastech, kde se pak létá a lyžuje.
Shrnuto podtrženo, práci jsem nedostal, jenom šanci. Při loučení mi manager podal ruku, že je rád, když po dlouhé době má šanci evropský guide. V devadesátých letech prý najímali několik švýcarských vůdců, ale posledních pár let už jen místní Kanaďany, kterých je tu prý každý rok víc a víc. Závěrem mi naznačí, kolik místních vůdců se letos hlásilo na pozice, dochází mi, že už víc udělat nelze a mám i tu pověstnou kapičku štěstí… možná i víc!
zítra doplním víc, fotky i další videjko, zatím ahoj, jdu spát;)
Vzkazy
| zdar gide | zofin | 22/11/2011 21:09 |
|
Poslední vzkazy
Kanadský deník (30) Banff, Jasper - paráda (Mira z beskyd, 7/10/2012 20:31)
Americký deník (26) Utah, Wyoming, Idaho a Washington... - Pozdrav z Hané (Karlos a holky, 23/8/2012 11:56)
Americký deník (26) Utah, Wyoming, Idaho a Washington... - ... (Oli.-), 21/8/2012 19:15)
Americký deník (25) Nevada, Utah, Wyoming... - k létání (anonymous, 23/7/2012 19:16)
Americký deník (25) Nevada, Utah, Wyoming... - super trasa (Mara, 12/7/2012 5:22)
Americký deník (23) Joshua tree - inspirace, kam se podívat (Mara, 12/7/2012 5:05)
Americký deník (25) Nevada, Utah, Wyoming... - Z Brna (michal (franta), 4/7/2012 10:07)
Americký deník (20) Yosemite - super počtení (Mara, 3/7/2012 15:48)
Americký deník (20) Yosemite - Korálovka (Radek, 30/5/2012 10:25)
Kanadský deník (19) Vancouver island - vozíčkář s českou vlajkou...:-) (Mara, 24/5/2012 14:55)
