© 2006 Jan BednaříkAll rights reserved
Hory jsou mojí cestou, šroubovicí DNA, nedílnou součástí života. Stoupám nahoru a čím výš jsem,
tím víc vidím, třeba až na dno duše…
Filip Šilhán
2009 10.-30.4. Yosemity I - Projekt obyčejného člověka
janek .:. Pondělí, 4 Květen 2009
A když se rozhlídnu po skalách kolem, tak to je přece pokora, skláním hlavu…
J. Nádvorník
Pepek
Letos jsem jel do Yosemit s osobním projektem obyčejného člověka .
Projekt vznikl jako většina horolezeckých plánů… v hospodě. Ondra s Tomem se domlouvali, že pojedou za půl roku do Yos a Ondrův táta Pepek, že by chtěl taky. No jo, ale kde vezme spolulezce? Kluci mají své vlastní plány už dlouho vymyšlené. A tak mě rychle napadá, že tohle je přesně šité pro mě. Já pojedu a s Pepkem polezu. Je to moje malá výzva nejen jako vůdce, ale i člověka. Kdybych měl ještě tátu, chtěl bych mu něco takového třeba dát… a vůbec.
Tak tedy vznikl můj malý soukromý projekt, kdy se jeden chlap „obyčejný člověk“ v 59 letech vydal do Yosemit s jiným „obyčejným člověkem“, aby si společně počíhali na pár neobyčejných dobrodružství.
Abych vám Pepka trochu přiblížil, udělal jsem s ním v Camp IV exkluzívní interview. A věřte, že jde o materiál vzácný, protože Pepek žádným novinám rozhovor neposkytl (všechny odmítl…). Rozhovor převyprávím přesně tak, jak jsem si ho napsal do zápisníku, diktafonům už moc nevěřím… Pepek vykládal nakonec úplně sám, s dlouhými odmlkami, kdy fotil veverky, medvěda a cvrkot kolem.
J.N.
Josef Nádvorník, 59 let
Jak jsi začal lézt?
Před 3-mi roky.
Jak ses k tomu dostal?
Celý život sportuju, fotbal jsem hrál asi 40 let a jezdil jsem na kole. A taky jsem samozřejmě věděl, že Ondra (syn) leze. Občas mi říkal: „Táto, kdybys chtěl, dej vědět…“. A já nic. Až jednou v létě v červnu jsem mu zavolal. A on říkal: „budeme v Ádru, přijeď…“. Tak já tam v noci teda přijel, vůbec jsem to tam neznal.
První den – „Dobrá, pohoda, půjdeme na Křižák“, říká Ondra. Takže Ovčák, Ústecká atd. atd. Moc pěkně jsem se odřel. Ale říkám si: „ Ty jo, je to parádní!“. Večer jdeme dolů, Berny zrovna lezl cosi na Kužel, cvakl kruh a kus nad kruhem spadl a dolámal si záda a kotník. Takže hned nosítka a už jsme ho vezli dolů… Takže takový byl můj první den.
Druhý den na Krále. Mám od tam fotku na které je vidět, jak mám strach.
A od té doby jsem začal jezdit – Ádr, trochu Prachov a taky Vysočina a Márova 24hodinovka. Loni jsem byl na Hvaru. A teď Yosemity. Zkrátka jsem si řek, že celý život pořád do někoho, nebo něčeho strkám prachy, tak je čas se taky někam konečně podívat… Odjakživa mám rád přírodu, cestování, ale vždycky jsem dal přednost rodině, dětem a tak. A teď už jsem ve věku, že „buď anebo“.
Teď už navíc vychovávám druhou generaci – vnuka Sebastiána, kterého jsem dostal do péče, se kterým to není jednoduché, protože je to rozený průšvihář… Ale jinak je to fajn kluk.
… Mě stále lákají nové a nové věci. Přesto, že jsem už starší ročník, nedokážu žít ten „jakoby šedý“ život mých vrstevníků. Já nepotřebuju mít žádné honosné věci, já potřebuju jen žít. Přece nejsem ještě takový dědek. Vezmu spacák, sednu na kolo, nebo do auta a zmizím do Ádru, kdekoliv…
Obě dvě děti jsem vychovával stejně, ale každé je jiné. Z Ondry je „cítit“, že by se mi chtěl věnovat, něco mi dát. Ale holka to tak třeba nemá…
A co jsme nakonec vylezli?
No, vzhledem k mojí nemoci jsem naše lezecké plány značně zeštíhlel. Hned druhý den jsme si vybrali South Face na Washington column za 5.9 C1+. První den jsme vylezli první 4 délky, kde se trochu hákovalo a s Pepkem jsme se naučili co je třeba. Na Dinner ledge jsme potkali dva místní „práskače“ Dana a Dana. Měli s sebou židli, rádio, vařič a vůbec povšechen možný komfort i kraviny. Jen na naši lavku pobaveně hleděli. To tu prý nikdo nepoužívá. Buď máš postel, nebo si zkrátka sedneš na tahačák, sviňi, haulbag (čti „hólbég“ s „é“ jako když chceš říci „á“)… To mě vnuklo myšlenku, že bysme si ten náš tahačák měli nějak pojmenovat. „Svině“ se mi nikdy nelíbila a volat do poryvů větru někam za hranu „Ta-ha-čák“, mi přišlo nepraktické, S „Čendou taháme dycky „Josku“ (duševní trosku). S Pepkem jsme si pojmenovali to naše haraburdí něžně „Haulka“ (čti „hólka“ – normálně…). A tak jsme všude s sebou tahali tu naši Haulku. A ona nám za to nosila pití, pamlsky, spacáky a oblečení…taky společně s náma bivakovala (v kempu občas i pode mnou…).
Souvězdí
Dan s Danem večer porenčovali ještě 2. délky, a tím pádem nebylo co dělat. A pak slanili a brutálně se „zhulili“. Ráno vypadá, že jim dnešek uteče bez povšinutí a probudí se až zítra, a tak šplháme na konec jejich fixů sami a předbíháme je. Mraky kolem těžknou jako podlitina v oku po pohlazení Muhamada Aliho. V sílícím větru padá rozhodnutí se vrátit a tak letím k naší haulce a mažeme dolů. 5 min za námi nakonec prchají i Dan s Danem. Večer je zima a ráno je v kempu i na skalách všude v údolí bílo, stejně jako v mém krku. Je mi nedobře a náš projekt na 10 dní usíná.
Dinner ledge
Náš bivak shora
Když se vracím z Lost Arrow, nejsem sice zdravý, ale už zase můžu lézt. A tak s Pepkem naburácíme do Serenity Crack za 5.10a a první dvě krásné délky si užíváme, než nás zase vyžene zima a vítr. Ani jeden z nás to nebere jako smůlu… nemáme žádné ambice, užíváme si, co máme, bavíme se, jen si žijeme. A tak přebrousíme ještě jeden krásnej rajbásek vedle Serenity, taky prý 5.10 a (ale nám s Pepkem jsou ty čísla fakt buřt…).
Další den jdeme s celou bandou na Half Dome. Snake dike je legendární Bridwelova cesta, kdy se leze bez vážných obtíží v hladkých plotnách po „naběhlé“ žíle, která dává cestě jméno. Je to unikátní lezení, nevídané a neuvěřitelné. Jen ten nástup je krapet delší a sestup… to už je hotová vražda. Ráno se první větě v průvodci u názvu Snake dike smějeme, večer, když nás tma ¨zastihne ještě na sestupu, už ne. Věta zní “čeká vás dlouhý den…“. Pepek mi pak po regulérním ušlém marathonu povídá: „člověče, já si nějak na to dnešní lezení asi nepamatuju…“.
Další dva dny už se chystal pokus o Lost Arrow slack line levitation. A Pepek šel na rozdíl ode mě pomáhat. No a pak už jsme letěli domů…
A to byl celý náš příběh o společném dobrodružství dvou kamarádů, obyčejných lidí za velkou louží.
Díky Pepku…
…to be continued
Zatím ahoj
Vzkazy
| Snake dike | Standa Bartošek | 4/5/2009 12:15 |
|
| Re: Snake dike | J* | 6/5/2009 21:50 |
|
Poslední vzkazy
Kanadský deník (30) Banff, Jasper - paráda (Mira z beskyd, 7/10/2012 20:31)
Americký deník (26) Utah, Wyoming, Idaho a Washington... - Pozdrav z Hané (Karlos a holky, 23/8/2012 11:56)
Americký deník (26) Utah, Wyoming, Idaho a Washington... - ... (Oli.-), 21/8/2012 19:15)
Americký deník (25) Nevada, Utah, Wyoming... - k létání (anonymous, 23/7/2012 19:16)
Americký deník (25) Nevada, Utah, Wyoming... - super trasa (Mara, 12/7/2012 5:22)
Americký deník (23) Joshua tree - inspirace, kam se podívat (Mara, 12/7/2012 5:05)
Americký deník (25) Nevada, Utah, Wyoming... - Z Brna (michal (franta), 4/7/2012 10:07)
Americký deník (20) Yosemite - super počtení (Mara, 3/7/2012 15:48)
Americký deník (20) Yosemite - Korálovka (Radek, 30/5/2012 10:25)
Kanadský deník (19) Vancouver island - vozíčkář s českou vlajkou...:-) (Mara, 24/5/2012 14:55)
