1.-3. 08. 2008 Bišíkovské povídání
janek .:. Čtvrtek, 7 Srpen 2008
„Všechna zbytečná slova jsou zbytečná…“ Jára Cimrman
Magické jezírko
Bišíkovská rána obtěžkávají skalní jezírko sametovou mlhou, která se snoubí s ledově klidnou hladinou, a blýskavým rejděním vážek nad temnou hlubinou. Tenhle ranní drahokam přírody zná jen ten, kdo si umí přivstat. Mně se to tentokrát nepovedlo, páč mám pocit, že moje únavou obtěžkaná víčka budou mít každou chvíli trojčata. Dopotácím se na snídani, kde potkám ládujícího Šrůťase s Dáškou.
„Ty seš Janek Bednařík? Tak to sem lezl včera Tvoji cestu, sokolík přes dva kruhy do zatáčky…dobrý…fakt dobrý“ říká Jirka a uznale si mě prohlíží.
Chvíli přemýšlím, co na to mám říct, protože vím, že jsem nikdy žádnou takovou cestu nedělal a kradu si mlčením trochu cizí slávy.
„Tak kde je ta vaše Cimrbalda?“, ptá se dál Jirka, „že bych si to dneska zkusil!“.
„Jestli chceš, tak pojď, ukážu Ti kde to je, za pět minut jsme zpátky…“, ale to jsem ještě netušil, že jsem právě lhal, protože se k nám přidala Hrůza s Jirkou a já už ani nevím proč, začal jsem jim vyprávět celou Bišíkovskou historii, včetně výkladu převratných objevů, které tu vykonal slavný, český světoběžník, filuta, umělec a myslitel v jedné osobě - Jára Cimrman.
Magické jezírko
|
...tak támhle byl Cimrman!
|
jezírko
|
To bylo totiž tak:…
Zámek Bischoffstein sloužil původně jako mnišský zeidler klášter, kde se pěstovaly včely způsobem, na svoji dobu převratným. Věhlas Bišíkovského medu, a především medoviny byl znám po celém světě a na zámeček se proto sjížděli včelaři z celého světa, aby se něco přiučili a nahlédli pod pokličku mnišských receptur. Mniši dobře znali cenu svých unikátních technologií, a také je přísně tajili. Aby uchránili své recepty před vyzrazením, vytvořili si dokonce svůj vlastní tajný jazyk – jakousi zpívavou formu komunikace pomocí slov „Na Na“. Odtud se také říkalo „nana technologie“, časem v ústním předávání zkomolené na „nano“. Patenty v té době ještě zcela nefungovaly, a proto byl zeidler klášter přísně uzavřen veřejnosti. Průmysloví špióni z celého světa museli často rafinovaně sáhnout ke lsti, aby se do kláštera dostali. Pro Járu to nebyl žádný problém, poněvadž už coby dítě, byl vychováván jako děvče a i v dospělosti této v mládí nabyté dovednosti se střídavými úspěchy bravurně využíval. Na zámek byl přijat jako novicka Jarka a pro své široké jazykové schopnosti byl přidělen na celu s novozélandskou novickou Hillary, se kterou se nikdo nebyl schopen domluvit. „Hillary“ byla stejná kamufláž jako „Jarka“ sloužící mladému nadějnému včelaři Edmundu Bee jako vstupenka do kláštera. Oba muži brzy prokoukli svoji lest a spřátelili se, protože ve dvou se to lépe táhne. Oba dva časem ovládli jazyk Na Na i tajemství technologie spočívající v přísném vytrvalostním tréninku včelstev. Včely byly pěstěny v hermeticky uzavíratelných úlech, napojených na ruční vzduchová čerpadla. Když včely spaly, mniši večer snížili tlak vzduchu v úlech odpovídající výšce 2000 m n. m., po půlnoci na 4 000 m n. m. a nad ránem na 4 800 m n. m. Se svítáním, když se včely budily, vrátili mniši zase tlak na původní hodnotu úly otevřeli a nechali dělnice pracovat. Během prvního týdne byla u včelstev snůška velice malá, delnice byly pomatené a bylo jim zle. Jenže pak se u nich začala projevovat výšková aklimatizace a včely díky zmnoženým červeným krvinkám měly mnohem vyšší vytrvalost a výkon. Letový okruh jedné dělnice se tak za den zvýšil z několika km čtverečních na stovky a u výjimečných včelstev i na tisíce kilometrů. Včely byly schopné stoupat do vysokých nadmořských výšek a využívat ke svým přesunům rychlé větrné proudy Jet streamu. V té době bylo zaznamenáno i několik záhadných včelích bodnutí na Mt. Blancu, Matterhornu, Triglavu, jedno i na Popocatepetlu, Devills Tower, Kilimadžáru a Himalájích. Jára si svá studia jazyku „Na Na“ krátil procházkami místního skalního města, kde nikomu nevadily jeho první falešné pokusy správné výslovnosti a zpěvu. Cimrman byl člověk velmi bystrý a tak jeho pozornosti neunikly podivné železné kruhy zatlučené ve stěnách pískovcových věží, vedoucí zpravidla k oblým vrcholům, na kterých byla plechová skříňka, či schránka. Járovi jeho zvědavost nedala a tak hledal skálu, která by se dala snadno zdolat. Jednoho dne objevil skalní sedlo v mezivěží odkud to bylo k tajemné schránce jen kousek přes hladké skalní břicho. Druhý den se vrátil s majzlíkem, kladivem a velkou dávkou odhodlání. Sekal do skály stup za stupem , chyt za chytem a pomalu se blížil nebezpečnou stěnou k vrcholu. Těsně pod vrcholem vytraverzoval po polici do závěrečného hladkého járku – žlábku, který byl poslední Járovou překážkou. Přes tři hodiny zoufale bojoval s hladkou skálou a marností mnišských dřeváků, které měl na nohách. Nakonec po úmorném boji, v úterý, 14:36 místního času někdy před rokem 1900 Jára Cimrman stanul na vrcholu. Když otevřel plechovou schránku zavěšenou na vrcholové tyčce, našel v ní knihu se zvláštními zápisy množství ulovených ryb.
vrcholová knížka...
|
Knihu si vzal s sebou do Tlumoku a přeskočil na protější borovici, po které bezpečně slezl na zem. O svém významném objevu informoval v dopise svého přítele, významného světového antropologa a myslitele Dr. Čeňka Fojta. Ten mu také po pečlivém prostudování materiálů, četných archivů a diskusí s vědci různých oborů, poskytl vysvětlení…;
Ve druhohorách byla celá oblast místní Polické pánve zaplavena mořem-tzv. druhohorní transgresí. Místní mělké moře a četné laguny byly hojné na velká hejna ryb a mořských živočichů. Toho v té době využíval člověk ke své obživě. Rybáři denně vyjížděli na moře a vytahovali plné sítě ryb. Časem však začalo moře ustupovat a nad hladinu moře začaly vystupovat skály. Ryby se v některých místech houfovali méně, někde více, jinde měli svá trdliště. Aby se rybáři lépe ve vzniklé situaci orientovali, umístili na vykukující skály plechové schránky s knihami, kde si zapisovaly hodnoty úlovků v daném místě, název lokality a polohu… také na vrcholu zarazili železný kruh, ke kterému bylo možné loďku během rybolovu přivázat.
Stopy vlečení sítí...
|
Stopy rybářského harpunování...
|
Stopy přireznuté kotvy...
|
Časem jak moře dál a dál ustupovalo, hladina se snižovala, vrchol s kruhem a knihou se stal pro rybáře nedostupným. Museli své kotevní kruhy tlouct stále níž a níž do stěn. Kruhy tloukli většinou podél skalních puklin, kterými se naučili lézt ke knihám, nebo v hladkých ukloněných plotnách, kde ale velmi často s nezdarem padali do vody. Při uklouznutí rybář v holínkách většinou zasténal „Aj“ a záhy se ozvalo cáknutí vody, jak tělo dopadlo na hladinu „Bác“. Rybáři proto hladkým přístupům začali říkat „Ajbác“, časem ve čtvrtohorách zkomolené na „Rajbas“. Moře nakonec ustoupilo úplně, zmizely ryby i rybáři…
Pověstný "Aj-bác"...
|
ani dnes to není lehké pro horolezce...
|
lezlo se puklinami...
|
původní rybářské trasy...
|
Járu osvítila geniální myšlenka. Zdolat nejvyšší horu světa se jistě nepodaří bez kvalitního lezeckého tréninku, včelí hypoxické přípravy a jistě ani kyslíkového přístroje. Napadlo ho při výstupech použít konopné lano, hasičské karabiny a rybářské kruhy. Pomocí této techniky tak snížil námahu nutnou ke zdolání vrcholu a ušetřil mnoho času, který by představovalo tlučení chytů a stupu majzlíkem. Postupně s Edmundem Bee zdolali všechny věže skalního města a snesli vzácné druhohorní rybářské knihy, které Jára poslal Dr, Fojtovi k prozkoumání a archivaci (bohužel všechny knihy i s dokumentací shořely při požáru Vídeňského archivu v roce 1904.). Během svých lezeckých dobrodružství Jára také zdokonaloval svůj dýchací přístroj určený k výstupu do 8 tisícových nadmořských výšek. Přístroj časem opatřil dvěma láhvemi. Jedna obsahovala stlačený vzduch, pomáhající v řídkém vzduchu přežít a druhá obsahovala slivovici, která byla výbornou prevencí proti omrznutí a trudomyslnosti. Podobně s Edem trénovali hypoxii, kdy běhali s prázdným včelím úlem, který si nasadili na hlavu a odčerpali vzduch. Takto vybaveni chodili po večerech běhat po okolních lesích. Jejich kondice se prudce zvyšovala do osudné nehody, kdy si unavený Jára omylem na hlavu nasadil úl již osídlený včelstvem. Jeho obličej tehdy v okamžiku dostal přes 1000 žihadel, které Jára přežil jen díky duchapřítomnosti Eda Hillaryho, který mu podal hadičku dýchacího přístroje se slivovicí jak protijed. Jára byl tehdy dlouze hospitalizován na jednotce intenzivní péče v Trutnovském lazaretu a po uzdravení se již ke svým včelám a horolezeckým výzkumům do kláštera nevrátil… Edmund Bee „Hillary“ se časem vrátil na Nový Zéland, kde se stal velice úspěšným včelařem. Jeho vnuk tak pak patrně využil znalosti svého děda převzaté od českého génia a jako první v roce 1953 dosáhl vrcholu Everestu.
Mt. Everest
|
Edmund Bee Hillary starší
|
Na vrcholu Everestu 1953
|
Na to, že pravděpodobně použil a požil při výstupu kvalitní slivovici poukazuje fakt, že tam po mnoha nezdařených pokusech jako první vylezl a nezmrzl. Je také dobře známo, že v roce 1952 byla vystavena objednávka nejkvalitnější moravské slivovice v objemu 50 l od nejlepšího paliče, lihovarníka a pivovarníka Františka Bednaříka z Vnorov u Veselí , expedována na Nový Zéland, právě do včelařství Edmunda Hillaryho(objednávka se bohužel v pozůstalosti již nedochovala, Frntišek ji z loajálnosti ke Hillarymu po roce 1953 pravděpodobně spálil, aby jej uchránil od pomluv z alkoholismu )… Na počest nejvýznamnějšího českého objevitele a horolezce Járy Cimrmana bude na nádvoří zámečku časem postavena socha, kde bude Jára zachycen v dobovém obleku, klobouku, kyslíko-slivovicové masce, přístrojem na zádech, prstem ukazujíc na vrchol Everestu. Můj kamarád geodet Dr. Árny Ondruška spočítal místo kam je třeba Járovu paži s nataženým ukazováčkem namířit. Země je kulatá, Everest je téměř na druhé straně země, a Tak bude Járova socha ukazovat pod úhlem prstem směrem do země…
A to je vše, přátelé…
Cimrbaldu na věž Járy Cimrmana nakonec vylezl Ondra s Dáškou a i přes odřené čelo si vedli nad míru dobře… byl to teprve čtvrtý přelez bizarní cesty, která by si zasluhovala hvězdičku, nebo aspoň vykřičník…
"Dneska už toho mám dost!"...
|
|
|
|
Ondra v Cimrbaldě...
|
Slackline fest hýřil lidmi, lajnami, kejklemi i krkolomnými figurami, nad kterými se tajil dech. Mnoho lidí dalo i morálový nedělní highline, který sledovaly stovky udivených očí všudypřítomných turistů. Foťáky cvakaly, dívčí srdce plesala a davy tleskaly.
...Jííídlóóó!!!
|
Noční rej...
|
Jako když lyžuješ...lehký!
|
Speedy vyhrál speed...
|
...a jestli neumřel...
|
Balanc!!!
|
Highline...
|
Slacklinefest
|
Já jsem se od pátku věnoval Jirkovi, dobrému kamarádovi z Brna a Víťovi z Uaxu. Prolítli jsem království, abych zjistil, co se tu bude dát lézt s Honzou v sobotu na natáčení. Vybral jsem komín na Krále, který v klasické variantě není jednoduchý a z protější skály je dobře fotogenický…Večer jsem přes 3 hodiny promítal a mluvil a mluvil…Pak jsem se trochu skamarádil s Janem Becherem a celou sobotu jsme pak lezli jen komín na Krále, zato pořád dokola a filmovali a filmovali…
V neděli přijelo na highline nejvíc lidí a tak jsme zmizeli do Bišíkovského města. Jirka si užil svůj křest na Starkováčkovi, jehož klasika je pravým kořením mezi klasikami. Nejtěžší kroky děláte v úžasné expozici bez jištění pod kruhem…nádhera protkaná strachem a opojením z výšky, nesnesitelnou lehkostí lezení a bytí.
Komín na Krále...
|
Slanění
|
Decháč je nádhera!!!
|
rajbas...
|
Pan UAX...
|
spára...
|
Starkováček....
|
vrchol...
|
Slanění...
|
Ještě vám povím, že se v Neděli ve skalách toulal jeden móc podivný manželský pár, úzkostlivě střežíc svoji dceru...vzpoměl jsem si na Járovo mládí a pojal podezření...
...pohoda...
|
...že by další Jára-Jarka-Linda?
|
…odjezd autem, to je konec dalších tří dnů jednoho lezeckého života...
další slova by byla zbytečná…
...nashle v Ádru!...
Vzkazy
